Velešínský hrad
Hrad Velešín patří mezi nejstarší feudální sídla v jižních Čechách. Byl vybudován již na konci první třetiny 13. století (někdy mezi lety 1215 - 1235) jako královský hrad k upevnění moci a ochraně zájmů Přemyslovců v této oblasti a zajišťování bezpečnosti obchodní stezky vedoucí do rakouského Freistadtu. Od krále Přemysla Otakara II. hrad získal Čéč z Budějovic, pak jej vlastnili páni z Michalovic a nakonec Rožmberkové. Za vlády posledně jmenovaných pánů, někdy na počátku či v prvním desetiletí 15. století, hrad prošel rozsáhlými stavebními úpravami přestavbami a přístavbami. V roce 1487, za vlády Voka II. z Rožmberka, byl hrad opuštěn. Až do počátku 16. století zřejmě příležitostně býval krátkodobě obýván, pak však byl pobořen a nakonec se stal zdrojem stavebního kamene.
Pravděpodobná podoba hradu Velešín ve 14.století.
V důsledku toho se do dnešních časů zachovaly pouze nevelké zbytky zdiva. Hrad byl založen na skalnatém ostrohu obtékaném řekou Malší, která na severní a jižní straně proudila přímo pod příkrými svahy skalnatého hřbetu. Na západě se nacházelo širší volně svažité a na úpatí při řece rovinaté předpolí, na východní straně pak terén přechází do širšího (dnes zalesněného) svahu. Na obou přístupnějších stranách, západní a východní, byl hrad chráněn dvojitým hlubokým příčným příkopem s náspy. Alespoň vnější východní příkop (na straně, odkud hrozilo největší nebezpečí od nepřátel) snad bylo možno ještě napustit vodou z rybníčků u Sedlce. Zbytky příkopů jsou v terénu dodnes zřetelné. Patrné jsou i pozůstatky dalších opevňovacích systémů: na výběžku ostrožny na západě, na vnější straně příkopu, se nachází vyvýšenina označovaná jako tvrz, která je považována za součást vnějšího opevnění hradu, na východní straně byl vlastní areál vnitřního hradu oddělen od předpolí hlubokým příkopem, na jehož vnější straně se dosud nacházejí zbytky objektů opevněného předhradí (zvláště část zdiva válcové věže a stopy stavby pravoúhlého půdorysu.
Terénní podmínky neumožňovaly výstavbu hradu s vnitřním nádvořím, nebylo možno stavět do šířky. Vznikl zde tedy hrad oválného tvaru, kde byly jednotlivé objekty uspořádány článkovitě - to znamená, že stavby nestály vedle sebe, ale postupně za sebou. Terénní podmínky ovlivnily výstavbu s prvky tzv. bergfrítové dispozice, kdy na nejpřístupnější východní straně opevnění vévodila válcová věž a obytný palác se ocitl téměř na opačném konci, kde byl z druhé strany chráněn další, ještě mohutnější věží. Původní opevňovací soustava prošla nemalými změnami počátkem 15. století, kdy byl např. přemístěn padací most bránící vstup do hradu.
Celková přesná podoba hradu však není známa, ještě méně víme o jeho stavebním vývoji. Vyobrazení, která přinášíme, jsou výsledkem amatérského badatelského úsilí pana Františka Kápara z Českého Krumlova. Vycházejí z dosavadních objevů a poznatků, které však v případě velešínského hradu nejsou právě nejbohatší. Na obrázcích spatřujeme obranné systémy, prostor východního opevněného předhradí, obytný palác sousedící s hradní kaplí a mohutnou válcovou věž, k níž přiléhá hospodářská část hradu (v terénu jsou uvnitř zbytky této stavby ještě zřetelně patrné základy pece).
Ani šestiměsíční archeologický průzkum (prováděný od roku 1973 do roku 1976 vždy v letních měsících pod vedením dr. Antonína Hejny z Archeologického ústavu ČSAV) neumožnil provedení rekonstrukce celkové podoby hradu. Přesto však bylo dosaženo mnoha zajímavých výsledků. Nejcennějším nálezem byl objev románsko - gotické hradní kaple. Je to stavba s podélnou, neobvykle protáhlou lodí, na východě zakončená polokruhovitou apsidou. Na podlaze byly objeveny stopy dlažby z pálené hlíny.
Archeologický průzkum prováděný od roku 1973 do roku 1976.
V kapli je dodnes patrné místo, kde se nacházela dřevěná konstrukce tzv. empory (tribuny, tedy vyvýšeného místa, odkud feudální pán sledoval průběh bohoslužby), nalezeny byly také pozůstatky menzy (to je jakýsi stolek před oltářem). Snad největší překvapení ale přinesl objev zachované omítky vnitřních stěn kaple, kde bylo možno rozeznat zbytky původní malířské výzdoby - motivy ptáka, draka a raka ve čtvercových, černě rámovaných polích, provedené červenou, černou a okrovou barvou na bílém podkladě. Výzkum dále přinesl řadu poznatků o způsobu práce zedníků při stavbě hradu. Objeveny byly také zlomky nádob různých tvarů, nože, hroty šípů, klíč, závěs, hřeby, kování dveří, rukojeť lžičky, vidlička, přezka, podkova, část petlice, polotovar kostěného nože, škrabadlo z rohoviny, rydla ze zvířecího zubu a parohu, hliněné kuličky, přeslen, zlomky skleněných předmětů, gotické cihly a střešní prejzy. Vesměs se jedná o plody lidské práce z doby od poloviny 13. do počátku 16. století, nejstarší nálezy zbytků keramiky pocházejí z doby kolem roku 1230.
Archeologové tehdy ovšem neprozkoumali celý hrad - skalní hřbet nad přehradou jistě ještě ukrývá mnohá tajemství. Když se však podíváme, jak odkrytá místa za patnáct let od ukončení výzkumů zchátrala, je možná lépe, že část zbytků hradu prozatím zůstala ukryta v zemi, chráněna před nepříznivými vlivy povětrnosti.
DVĚ KNIHY O VELEŠÍNĚ (R. Jandová, M. Holakovský)
Nejnovější poznatky o Velké věži hradu Velešína.
V červenci 2008 proběhl v prostoru Velké věže archeologický výzkum pod vedením prof. Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu České akademie věd.
Na základě provedeného výzkumu je možné konstatovat, že výklenek Velké věže je součástí konstrukce již od dob jejího vzniku a nebyl postaven dodatečně. Vnitřní průměr věže je asi 370 cm, přičemž není zcela pravidelný. Před tím než bylo dosaženo dna šachty bylo možno uvažovat o více možnostech jejího smyslu. Zjištěná podoba s rovným, respektive mírně šikmým, do do skály zasekaným, maltou omazaným dnem ji dovoluje vcelku spolehlivě považovat za záchodovou šachtu, přičemž je zřejmé že se neuvažovalo s jejím příliš častým využitím.Protože se jednalo o královský hrad docela dobře mohlo přízemí sloužit jako určité „exkluzivní“ vězení pro provinilce z řad urozenců, jimž případné uvěznění mělo napravit hlavu.
Velká věž byla záměrně pobořena při opuštění hradu ve středověku běžným způsobem, stejně jako např. hrad Pořešín. Do vnějšího líce věže byl vylámán hluboký vodorovný zářez, který byl postupně pažen dřevem. Poté co byla tato výdřeva zapálena, věž se zřítila.
Prof. Tomáš Durdík
Pohled na Velkou věž hradu Velešína po částečné konzervaci r. 2008. foto: František Šrámek